Leni, s tou váhou tě chápu, já se také děsím jakéhokoli náznaku průjmu, když ho měl někdy po 6.měsíci, tak mu byly vidět žebra, propadlé bříško. Teď měl ten průjem trochu lepší průběh, asi kvůli tomu, že je starší a váží víc, takže úbytek nebyl tak hrozný, ale i tak jsem ho pozorovala s napětím. Vím, že by to byla asi velká náhoda, ale nemohla Elli někde chytit třeba střevní chřipku? Maxíkovi teda vždy (měl jí 3x) začala zvracením (pokaždé dvakrát, pak pokoj) a pak už byl jen průjem. Samozřejmě u vás je milion možností a kombinací, to se pak blbě určuje, od čeho je průjem, od čeho vyrážka, horečka. Chudinečka malá, úplně jí vidím, když jsme Maxovi naměřili těch 39,9 (ale to měl při kašli, ne při střevní chřipce), tak jsem měla sevřený žaludek a modlila se, aby léky a zábal pomohly. Nejhorší je, že takový prťousek neumí říct, co ho trápí. Udělala jsi dobře, že jsi jela k rodičům, já jsem byla šťastná, že tu noc tu s námi byl manžel, že mi pomohl se zábalem a také víc hlav, víc ví, a člověk se necítí tak zoufale sám na takové problémy. Předevčírem mi manžel večer volal, že nepřijede domů, že se v práci zranil a vezou ho do nemocnice, ale že prý to není nic vážného. Měli jsme jít na návštěvu k sousedům, tak jsem akorát navlékla Maxíka a s kočárkem tam dojela, když mi sousedka otevřela, tak jsem nebyla schopná slova a jen jsem brečela, nějak to na mě dolehlo, co by s námi bylo, kdyby se manželovi stalo něco horšího. Aspoň teď vím, že na tyhle sousedy se můžu také v případě nouze obrátit, dokonce mi okamžitě nabízeli, jestli nechci do té nemocnice odvézt. Maxík chodí s jejich holčičkou do jesliček, takže jsme se zatím znali spíš od vidění. Dokonce máme slíbené nějaké oblečení po jejich 3,5 letém chlapečkovi. Tady u nás v miničtvrti je naprosto běžné, že si lidi mezi sebou dávají věci na děti, nikdo za to nic nechce. Z Čech to znám, že se to dělá jen u opravdu dobrých přátel, raději to lidé prodávají na Aukru (proti tomu nic nemám, každý se snaží vydělat nějakou kačku, aby bylo zase na nové oblečení).
