Máme za sebou druhý den v jesličkách, od 9.30 do 10.30, z toho tam byl 45 minut sám bez maminky a dostala jsem ho zpátky zabláceného 🙂 Když jsem se paní ředitelky ptala, jestli mu můžu dávat tepláčky (všechny ostatní děti jsou tam v riflích, i ty jen o něco starší než Maxík), tak mi řekla, že samozřejmě že jo, hlavně ať je mu pohodlně. Takže při mé nepřítomnosti využil pobyt na zahradě jesliček k lezení po kolenou a podle teplákové mikiny se stihl i vyválet celý. Vychovatelky se mi omlouvaly, ale já s tím počítala, takže dostal fakt věci na „válení“. Ještě že jich máme tolik na výměnu. Když jsem tam s ním přišla, tak zrovna dětem končila svačina, Maxík dostal také kousek hrušky (skončila na zemi, protože klouzala) a pití. Pak vychovatelky s dětmi zpívaly a zpět doprovázely předváděním, co se zrovna v písničce zpívá. Nejdřív byla písnička o tom, jaké nářadí má tatínek v bedně a co s ním dělá, měla jsem u toho slzy v očích, když jsem pozorovala Maxíka, jak na ně se zaujetím kouká. Evidentně je dítě zrozené pro dětský kolektiv. Po návratu domů vytuhl už v 11.30h, takže oběd byl až po jedné hodině. Takhle to bylo i v pondělí. Jsem zvědavá, co s ním udělá delší pobyt. Zítra jde na 3 hodiny, včetně oběda, a v pátek jde na celý den – svačina, oběd, svačina. Já nevím, jak to máte vy, ale já jsem si připadala jako krkavčí matka, co své dítě opustila.
Dnes k obědu bylo file (osmažené na pánvi za sucha), kolínka maštěná máslem a vařená brokolice. Měli jsme to oba a oba jsme to snědli všechno 😛 Jsem hrozně zvědavá, jak mu pojede jídlo v jesličkách, ale obavy z toho nemám. Zatím snědl úplně všechno. U nás se podařilo posunout oběd před spaní, ale musíme jíst nejpozději v poledne a to ještě nesmí mít dopoledne nějakou fyzicky náročnou aktivitu, jinak u jídla usíná. V jesličkách jedí v 11.15h, tak snad stihne neusnout 🙂
Leni, já bydlet v Praze, tak bych také dítě ve vozíku nevozila, do městského provozu mi to přijde hrozně nebezpečné, i když je to pro děti pohodlné. A mimo město jen za situace, že ho zezadu bude jistit další cyklista. Když vidím, jakou rychlostí tu jezdí a jak šíleně tady řežou zatáčky řidiči náklaďáků se dřevem na topení, tak bych snad s dítětem ani na kolo nevyrazila.
