Leni, držím palce, ať to obě bez tatínka zvládáte. Moc dobře vím, jak je to těžké 🙁
Maxík začal na lidi mávat, dnes jsme ještě vyběhli na terasu rozloučit se s tatínkem a Maxík mával. Akorát je problém s „povelem“, protože, jak už jsem psala, papa je tatínek, takže říkám salut a Maxík na to reaguje. Včera jsme byli na kladení věnců k pomníku odbojářů z druhé světové války (v okolí naší vesnice toho bylo dost a udělali z toho naučné stezky), odhalení tabule s mapou stezek a nakonec jako obvykle na radnici malé občerstvení (džus, cola, kir (bílé víno s rybízovým sirupem) a chipsy). Šla jsem si s Maxíkem v náručí vzít trochu chipsů do ruky a pán, který rozléval víno, mi nasypal chipsy do kelímku. Maxík se pak bavil tím, že lovil ručičkou chipsy a dával je mně, manželovi a jedné kamarádce. Několik si jich strčil i do svojí pusy. Myslela jsem, že se bude ksichtit, ale snědl je jako nic. Ale má smůlu další hned tak nedostane.
S chůzí jsme tu už asi poslední, ale Maxouš má toho tolik na práci, že nějaké chození ho nezajímá 😀
