Mila Gabino,
rada ctu tve zpravy, uz proto, ze jsou v nich zajimave postrehy z trochu odlisne kultury, nez je ta nase ceska. U Tveho posledniho prispevku mi to nedalo, a rozhodla jsem se reagovat. To proto, ze ono spani malych deti oddelene od rodicu je uz cim dal vic „trendy“ i v CR. Nechci hodnotit obecne, ale myslim, ze kazde dite ma velmi odlisne potreby a tem je dulezite vyhovet, ne spolecenskemu nazoru.
Doma mame dva chlapecky: 3,5 roku a 3 mesice, a oba spi stale v nasi loznici. Ten starsi byl odmalicka neklidne dite, budil se mnohokrat za noc, casto nemohl spat, poplakaval, a v podstate se budi stale, i kdyz samozrejme mene casto. Tolik noci jsme zahaneli nocni mury nosenim, uklidnovanim v postylce a i tim „prestehovanim“ do nasi manzelske postele. Az teprve v tomto veku sam zacal povidat o tom, ze by zkusil spat v detskem pokojiku, ale i tak se tesi na kazdou sobotu, kdy ma dovoleno spat celou noc s nami. Ten druhy je pravy opak. Po nocnim krmeni ho proste odlozim do kolebky a on ihned usne – ten by mozna sam v oddelenem pokojiku i mohl byt, ale stejne si nedovedu predstavit, ze bych male deti mela v noci v jine mistnosti nez nasi loznici a mela klidne spani. Tak se nenech odradit a i nadale davej hlavne na sve maminkovské pocity.
Diky za Tve prispevky na Babywebu!
P. S. A mezi nami, neznam hezci sobotni rana, nez ta, kdy se povede oba nase chlapecky premluvit, ze nemaji vstavat v sest hodin, ale diky tomu, ze je nechame dospat u nas, se muzeme cela rodina povalovat v jednom pelisku treba do osmi.
Mej se moc hezky a at Ti Toby prospiva!
Tyna
