Ahoj maminky,
v první řadě bych chtěl poblahopřát všem maminkám. Ano, jsem chlap, jmenuji se Marek a tak nějak jsem si říkal, že se potřebuji svěřit někomu, kdo těhotenství mé nastávající milované ženy nebude bagatelizovat jako všichni moji mužští kamarádi a před kolegyněmi z práce se mi nechce problémy rozebírat. Dopředu děkuji za přijetí a shovívavost.
Moje žena a já čekáme začátkem prosince chlapečka Vojtíka a strašně moc se na něho oba těšíme. V současné době jsme ve 30 týdnu a Pavlína si těhotenství doslova užívá. Po celou dobu se snažím doma pomáhat jak jen to jde, aby hlavně odpočívala a byla šťastná. Což je na nich obou – jí i Vojtíkovi vidět.
Jen já si začínám dělat hlavu, jak to všechno zvládnu, neboť do konce měsíce října nás čeká stěhování do nového velkého bytu a svatba. Chci vše dokonale připravit, aby bylo vše nej… Do toho honičky v práci, balení, malování, zařízení stěhování, vybalení a pak ten krásný okamžik, kdy budeme svoji a příjde na svět náš Vojtík.
Největší obavu mám z toho, že až mě bude nejvíce potřebovat, abych tak nějak z toho všeho lidově řečeno „neodpadl“. Hrozně moc se na porod těším a nestydím se přiznat, že tak nějak se mi splní ten správný pocit chlapáctví.
Začínám být poslední dobou roztěkaný, i v práci reaguji občas podrážděně, ale doma se snažím být oporou a milujícím nastávajícím manželem. Jsem z toho všeho kolem tak nějak mimo a tak veliké díky za Váš čas věnovaný četbě mého příspěvku, potřeboval jsem se „vypovídat“.
Marek
