Max se chodí vážit sám 😀 Viděl nás párkrát, jak se vážíme, tak si vytáhne váhu (digitální) z pod skřínky v koupelně a stoupne si na ní. Kompletně oblečený (někdy i s usínáčkem) má něco přes 10 kg. Také mi přijde, že to na nás jen zkouší, co si může dovolit. Naštěstí banán (aspoň kus) sní vždy, dneska večer snědl dva jogurty (á 125g) a ještě loudil manželův. Snažíme se, abychom obědvali všichni najednou, aby viděl, že my jíme a že máme to samé. Akorát to má jeden negativní bod – párkrát nás viděl vylizovat talíř a dělá to se svým talířkem také 🙂 Je to komediant.
Možná jsem to tu s těmi zuby nenapsala, nechce se mi to hledat. V úterý před vánoci jsem s ním byla doma (v jesličkách nefungovalo topení) a najednou k večeru slyším pláč, otočím se, on seděl na zadečku a plakal. Snažila jsem se ho ukonejšit, ale moc to nešlo, koukala jsem, že má na spodním rtu nějaký bílý prášek, tak jsem se chtěla podívat, co to má v puse a horní dáseň měl krvavou a obě přední horní jedničky byly ulomené, že mu tam teď chybí „trojúhelník“, z každého zubu si ulomil tu vnitřní část (šikmo). Za chvíli už neplakal a večer normálně jedl, i si ukusoval chleba. Druhý den jsem volala k zubaři, naštěstí byl ještě poslední den v ordinaci, tak nás vzal o své polední pauze, zoubky nejsou naštěstí zaražené ani se nehýbou. Zbrousil mu je, aby si o ně neřezal rty. Víc s tím nemůže udělat. Takže máme doma pizizubku. Ale hlavně že to není nic horšího. Jen vůbec nevíme, jak se to mohlo stát, protože schody byly daleko, možná spadl z křesla na dlažbu…