Máni, já má problém malou zvážit. Váha sice malou zajímá, jak to pípá, ale tady u babi máme takovou, že na ní musí cca 10vteřin v klidu stát, než se váha načte. To by člověk nevěřil, jak je těch 10s dlouhých :). V Praze máme rychlejší, ale tam zase hrozně záleží, jestli zatíží jednu nebo druhou nožku…
Včera se nám podařilo ošidit odpo sváču. Měli jsme poprvé vanilkový pudink s jablíčky a piškoty. Malá neměla svoji misku, ale chodila si na lžičku ke mě nebo k babi, nakonec jedla docela hezky. Ale tohle „šizení“ je strašná náhoda, jestli bude jíst…
Jíst společně nám moc nevychází. I když si nandáme naprosto stejné jídlo, tak se dožaduje těch našich porcí a svoji odmítá, jakoby byla jedovatá. Snažíme se spíš najíst, dokud malá spí, to pak nedělá takové divadlo.Vylizování talířku už jsem taky zažila :). Vtipné, jen jsem pak musela prát tričko, protože část vylízala a část si otřela o hrudník
Ty zoubky jsou smůla. Ale děti jsou strašně živé a nejde jim být pořád za zadkem. Malou nechávám dost samotnou, sama se divím, že u nás ještě nebyl větší úraz. Pořád někde leze… Kolem sebe mám několik dětí, co mají nějak poškozený zoubek. Uhodily se do něj a přestal růst nebo taky ulomené.
