Ahoj Deniso,
to jsem ráda, že jsem tu dnes našla tvůj článek! Úplně jsem se vyděsila, že tu zatím nemůžu najít nic nového od Elišky a najednou ani od tebe… Dělala jsem si starosti, jestli jste v pořádku a jak vám s miminkem je. A tu pohodu, kterou popisuješ, si taky pamatuju. Když jsem čekala Honzíka a chodila ještě do práce, tak jsem najednou taky se přestala stresovat věcmi, které jsem dřív řešila, „nosila“ si je v hlavě domů a zaobírala se tím, ač jsem na tom třeba ani nemohla nic změnit. A pak v těhotenství jsem najednou pochopila, že nemá cenu si kvůli tomu dělat starosti. A těsně před odchodem na mateřskou, když jsme s mou nadřízenou uzavíraly moje hodnocení, tak mi sama řekla, že nečekala, že budu pracovat na 100% až do konce, že se těhotenství na mé výkonnosti nijak negativně nepodepsalo – to mě potěšilo. Očividně vnitřní klid těhotné funguje i navenek a přispívá k dobré pracovní morálce, i když si člověk říká, že najednou to vlastně neřeší. Asi potvrzení toho, že méně je někdy více 🙂
Opatruj se a ať ti poslední dny v práci utíkají rychle a pohodově 😉
Jarka
