Ahoj Deniso, (i ostatní maminky, které sem zavítáte) 🙂
aby to nevypadalo, že je u nás doma vždy všechno sluníčkové a růžové… Občas je nějaká scéna, většinou když Honzík nechce přistoupit na to, že je potřeba poslechnout mámu nebo tátu, postaví si hlavu a za žádnou cenu nevyhoví. A tak je u nás občas trochu Itálie, až si kolikrát říkám, že se musí sousedi dvit, co se to přistěhovalo za divochy. Hrozné je, že jsem cholerik a snadno vyletím, a Honzík to má přesně po mně. Takže když kvůli něčemu ječí on, vytúruje to i mě a pak ječíme oba. Ale když se emoce přeženou a my se zklidníme, je zase fajn a i přes to, že jsou mu teprve dva roky, dokážeme si o tom pak „popovídat“. Včera zrovna byla takováhle scéna kvůli tomu, že jsme měli Filípka zachumlaného na velkém polštáři na gauči, odpčíval po kojení, a Honzík si usmyslel, že bude na gauči skákat, tahat Filípka za ručičky a mačkat mu bříško. Snažila jsem se mu napřed trpělivě vysvětlit, že potřebuju, aby nechal miminko v klidu odpočívat, ale když to ani na popáté nehodlal vzít na vědomí, byla z toho scéna plná křiku. Ach jo. Ale pak jsem s ním odešla do ložnice a když přestal vřískat, vysvětlovala jsem mu to celé znovu, měla ho přitom na klíně a chovala ho, aby věděl, že ho pořád máme rádi a nic se v tom nezměnilo… Nevím, jestli to k něčemu je, jestli mi rozumí a chápe, co se mu snažím sdělit slovy i nonverbálně, snad cítí, že je pořád naše zlatíčko a milujeme ho, i když zrovna zlobí… Ale ustát ty situace s klidnou hlavou, to prostě zatím nezvládám, a šestinedělí v tom určitě taky hraje svou roli. Na zítra jsem nám naplánovala bezva den, kdy se s Honzíkem užijeme, co to jen půjde – ještě večer zadělám těsto na perníčky a zítra se do toho spolu pustíme. Věřím, že takhle vědomě trávený čas jen nás dvou bude pro něj dobrý signál, že se maminka nevěnuje jenom miminku, a navíc že to patlání v těstě bude pro něj i zábava. A pokud á sám zájem, zapojujeme ho s manželem do péče o miminko – s oblibou Honzík Filípka koupe. Stojí na schůdkách u vaničky, ráchá si ruce ve vodě společně s Filípkem a zatímco já Filípka koupu a omývám, Honzík mu vodou polévá bříško a kolínka. Je až neuvěřitelné, jak přitom dokáže být jemný a opatrný (a o to víc pak nerozumím tomu, proč jindy Filípka dost necitlivě tahá nebo mačká). Pak s tatínkem vylije vaničku do velké vany a uklidí ji na místo. Je vidět, že je na sebe pyšný, jak nám pomáhá. Snad se nám podobných situací a rituálů povede během dne najít co nejvíc.
Jak řešíte vztahy mezi sourozenci a jak mezi ně dělíte svůj čas? Docela by mě zajímalo, jestli máte nějaké osvědčené strategie nebo hry, při kterých je vám všem dobře a děti se navzájem nemusejí vnímat jako konkurenti. Děkuju za postřehy a tipy 😉
Jarka
