Ahoj Gábi,
tak hned ze začátku musím oznámit, že se nám trochu nečekaně brzo (přelom 34/35tt) narodil 8.4. v 17:45 chlapeček Michálek, 1980 g a 43 cm. V noci o půl třetí mi praskla voda, takže se v porodnici doktoři rozhodli, že se mě budou snažit udržet 2v1 do druhého dne, když jsem bez kontrakcí, a pomoc malému injekcemi na dozrání plic. Celý den byl klid, ale od 16 hodin mě začalo drobet pobolívat bříško a pak to šlo strašně rychle a za 1,5 byl malý venku. Naštěstí neměl vůbec žádné problémy s plícemi, po porodu tak krásně plakal, ale protože byl dřív, tak jsem si ho nemohla vůbec pochovat, protože putoval do inkubátor, který byl následujících 12 dní jeho náhradním domovem. Ale za 2 dny mě propustili ze ženského oddělení a já hned nastoupila na neonatologii za ním a už jsme byli pořád spolu (předtím jsem za malým jenom docházela). Teď už jsme týden doma a je to celkem pohodička, jen mi chybí odpolední šlofík, který mi bohužel nevychází. Terezka je z brášky nadšená, před každým jídlem si ho chová, maže mu prdelku při přebalování, pomáhá mi koupat, tak je to fajn. Jediné, co mi chybí, je kojení. Mám velmi málo mléka, a protože je Michálek taková drobotina, tak by prso neutáhl, takže jsme na láhvi a nutrilonu + to málo co odstříkám.
To je mi líto, že má Tobísek neštovice, ale snad už je má za sebou a je v pořádku a zase zdravý. Je to hrůza, co se přihodila těm rodičům z Tobyho školky, já se po tom předčasném porodu o Michálka také víc bojím, když si uvědomím, jaké mohl mít zdravotní problémy (jediné, co se bude řešit je jeho tříselná kýla, za týden jedeme na chirurgii, tak jsem zvedavá, co mám řeknou). No a o Terezku se také hodně bojím, strach o děti je to nejhorší, co může být.
Toť asi vše, až bude víc času, tak zase písnu. Ivuša