Ahoj Gabi,
tak máme za sebou opět pernou noc. Adi se dnes budila v intervalu 40min. Uff, dalo to zabrat, ještě, že existuje kafe.
Martínek se má snad dobře, tváří se jako velmi spokojené iminko. Teď leží tady vedle mě na sedačce a spokojeně pochrupuje. Je to veliký kliďas proti Adriance. Ta vyžadovala neustálou pozornost, Martínek vydrží i velmi dlouho sám. Někdy si dělám legraci, že na něj snad jednou zapomenu 😀 Už ochutnává první mrkvičku, zatím se teda moc nadšeně netváří, ale pokaždé do něj pár lžiček dostanu. Adi byla teda větší jedlík, po pár dnech vzorně otvírala pusinku, Martínek teda vůbec. Holt i sourozenci můžou být každý úplně jiný. Adrianka si už na brášku zvykla, pořád o něj pečuje, chce ho i chovat, ale Marti už má 7,5kg, což naše 11kilová holčička nechápe a pořád se dožaduje, že chce „mimi tuli tuli“, v překladu pochovat miminko. Taky mu pořád nosí hračky, jen musím hlídat, co mu dává, protože Martínek má teď období, kdy zjistil, jak se dá vše narvat du pusinky a pěkně hluboko, takže mám strach z menších hraček. Ale je to moc fajn, vidět, jak se na ni Martínek usmívá a je rád, že ji vidí a Adrianka jak je pyšná velká ségra.
Už se ti to pomalu krátí, tak přeju ať to v klidu zvládáš, tohle období už pro mě teda bylo velmi náročné.
Těším se na další psaní 🙂 Zu
