Ahoj Gabi,
opět jsi mě, stejně jako Ytagom, moc pobavila článkem. Úplně vidím Tobyho za volantem 😉 A taky chápu, že se ti to nelíbí. Babičky a dědečci opravdu rozmazlují. U nás je to podobně. Jediný, kdo respektuje námi nastavená pravidla je babička-moje mamka. Asi proto, že vychovávám Adi podobně, jako ona vychovávala mě. Jen jsem trochu přísnější a nebojím se dát jí na zadek nebo přes ruku. Ona mi nedala nikdy, to jsem chtěla praktikovat taky, ale nepodařilo se, u Adi zkrátka jedna dobře mířená a samozřejmě s citem je lepší než hodina vysvětlování. Pak mě začne vnímat a já můžu konečně vysvětlit, co se mi nelíbilo. A ano, máš pravdu, přes plenku je to zbytečné. Adri se mi jen začne chechtat, bere to zřejmě jako hru 🙂
No ještě k těm prarodičům, druhé babičce můžu stokrát vysvětlovat, že některé „blbiny“ nemá s Adi dělat, marně. Třeba ji naučila stát v kočárku. Jasně, ona je s ní na procházce a chytí ji, jenže já pak jedu s kočárkem třeba na nákup mám plné ruce a Aďu abych držela snad v zubech :-/ No a nejvíc „neposlouchající“ prarodič je dědeček můj táta. Na mě býval docela přísný, za to Adrianka, ta mu může i po hlavě skákat. Dovolí jí cokoliv. Takže dědeček je samozřejmě velmi oblíbený, ale já šílím. Aďa může přijít v kuchyni k jakékoliv skříňce a cokoliv vyházet. Kromě nožů, ty jsou naštěstí tak, že na ně nedosáhne. Takže se po zemi válí hrnce, lžičky, vařečky atd. Adi přece může. Teda „U dědečka může“, jak říkává. Jenže vysvětluj jí pak, že teď jsme doma a tady mi to vyhazovat teda nebude, protože já pak jdu s malým v ruce a taková vidlička v noze je opravdu nic moc. A taky, což mi vadí snad ještě víc, děda nerespektuje naše stravovací pravidla. Snažíme se, aby si Adrianka zvykla na zdravá jídla a brala je jako normální a ne něco, co je sice zdravé ale ne tak dobré jako třeba sladkosti apod. A taky aby jedla pravidelně. Toto jsme samozřejmě vysvětlili všem prarodičům. Jenže dědeček si myslí, že pár piškotků neuškodí, vždyť je přece tak hubená. Ano, Adi byla jednu dobu opravdu hubená, moc nejedla, nemohla jsem do ní krom mlíčka nic dostat. Jasně, piškotky si vzala ráda, ale já jí přece nepotřebuju nacpat něčím, co jí nedá žádné živiny, vitamíny… Klidně jí dám piškot po jídle, ale ne místo jídla. No atd atd. Zkrátka dědeček si dělá, co chce. Stokrát jsme mu to vysvětlovali, zbytečně. Jenže Aďa je s ním ráda a já jsem ráda, že mi s ní pomáhá, zvlášť teď, takže co naděláme, prarodiče nám ty naše zlobidla budou rozmazlovat a na nás je, je zase zkrotit.
A co ty, jak se cítíš? Bříško už jsi psala, že pomalu roste. A co Toby, chápe trošku, že bude mít „mimi“?
Těším se na tvé další psaní, měj se krásně, Zu
