Ahoj Gabi,
teda, musím přiznat, tvůj dnešní článek mi vehnal slzy do očí, ale v dobrém, takové ty slzy štěstí jak se říká. Když jsem ho teď četla, Adi si hraje přede mnou, zkoumá vše, co má po ruce, něco si spokojeně brebentí …. no a mě to tak nějak dojalo, ve spojení s tvým pohledem rok zpět. A ten váš známý, co jste ho tenkrát potkali, ten mě pobavil 😉 Už teď někdy říkám, že je Adinka náš „drahoušek“, ale co teprve, až mi začne říkat, že tohle už nosit nemůže, že to je nemoderní a nutně potřebuje něco na sebe atd. A já určitě přes všechny své zásady nerozmazlovat nakonec půjdu a koupím jí, co bude zrovna tak „nutně potřebovat“. I když teď říkám, že ne. Jsou to prostě naše zlatíčka a dělají si s námi, co chtějí… a my jsme za to ještě rádi 🙂
Dívala jsem se do tvé fotogalerie a ten dort je prostě super, jsi moc šikovná. Já jsem teda měla pro Adi dort kupovaný, tohle bych asi nezvládla. Nvíc, jak má Adi alergii na kravské mléko, tak ho stejně nemohla ochutnat, takže byl vlastně jen tak pro parádu. Ale jinak jsme ten narozeninový den oslavili moc hezky. Taky jsem trošku vzpomínala, ale hlavně si užívala Adinku. Byla ten den neskutečně hodná. Až zázračně, nezlobila, nedělala, co nemá, neplakala, nekřičela, spokojeně si hrála… zkátka zlatíčko. Odpoledne jsme jeli na focení. Jako první jsme fotili narozeninové fotky, ty se moc povedly. Využili jsme i tu jedničku, co jsi psala. Teď máme náhledy fotek a vybíráme, které si nechat udělat. A jako vždy, nevíme, všechny jsou krásné. Na jedné se úžasně směje, na druhé zase tak důležitě mračí…no a teď kterou, že… ke konci focení už to Adi moc nebavilo, ale i tak, slečna fotografka vychytala ty správné chvilky a fotky jsou pěkné. už se těším, až je budeme mít ve velkém 🙂
Doufám, že tvůj dnešní článek nebyl posledním, byť byl posledním v seriálu MIMI LIVE. Těším se na další vaše příběhy a doufám, že se budeme potkávat alespoň tady, v diskuzi. A Tobískovi dodatečně všechno nej nej nej!!
