Ahoj holky,

Ahoj holky,

tak u nás Mikuláš proběhl dobře, i když ne úplně podle plánu. Mikuláš dostal sms instrukci „hlavně nestrašit“, přišlo mi odpověď, že určitě, anděl zažene čerty za dveře. Na dotaz, za co mají hanit a za co chválit jsem taky sepsala pár bodů. No a realita. Zvonek, otevírám bzučákem domovní dveře a čekáme u dveři. Za nimi měli nachystané tašky s dárečky, pár sladkost a hračka a nová lahvička na pití. Najednou bouchání na dveře, že i já jsem se lekla, otevírám a tam dva rozjetí čerti bafli tak, že jsem zabouchla dveře. Martínkovi to bylo srdečně jedno, za to Adrianka se rozplakala. Vůbec se jí nedivím, i já jsem se lekla, fuj. Pak už teda čerti odešli, protože jsem pře azvřené dveře zavolala, že čerty nechceme a tatínek zatím uklidňoval brečící Adri. Anděla s Mikulášem jsme pustili dovnitř, Adri samozřejmě neřekla ani slovo, až když se jí Mikuláš zeptal, jestli dá dudánka, tak odpověděla, že ne, že je malinká. Taky se ani nedivím, dudlík kromě spaní je pravidelně Adri vyžadován, když pláče, byť už jí ho nedáváme, fakt jen na spaní, tak se po něm ptá. No takže teď po tom šoku ani omylem nedala. Na nějaké pochválení nebo seznam hříchů vůbec nedošlo, předali dárky a šli. Děti spokojené, vrhli se na tašky a já nemusela chystat večeři, protože se nafutrovali čokoládou. Nebránila jsem jim, jednou v roce se určitě nic nestane. Já jsem byla trošku zklamaná, že neplnili, na čem jsme se dohodli, čerti fakt strašili a na co jsem psala ten seznam dobrých a špatných věcí taky nevím. Ale důležité je, že Adinka ještě do teď vypráví, jak jsme zahnali čerty 😀 příští rok asi opět zopakujeme, ale pokusím se jasněji zdůraznit, že nemají strašit. Chci pro děti zážitek a ne šok.  Takže tak u nás, dudlíku jsme se nezbavili. Snad s ním nepůjdeme i do školy 😀

Gabi, co se týká dárků pro mladšího sourozence, to je fakt boj. Loni, když byl Martínek ještě opravdu mimčo, koupila jse symbolicky jen nějaké crastíko, plyšáka, dudlík, jinak jsem se zaměřila na Adri. Ta to, že toho bráška dostal míň, ještě tolik nevnímala a Martínek celé rozbalování dárků tenkrát prospal. Letos už vím, že Adri začala vnímat, kdo co dostal, takže dárky na počet jsou přesně stejně, aby se střídali v rozbalování a vyšlo to, finance jsem zatím nepřepočítávala, aby měli oba stejně, k tomu určitě dojde za pár let 😉 no ale přesně jak, Gabi, píšeš, co tomu druhému dát, když už všechno máme? 😀 U Adri se ještě našlo něco, co zatím nemá, ale Martínek všechny hračky „dědí“ a nějak nevím, co by tam ještě chybělo. No takže nakonec jsem využila té rozdílnosti pohlaví a koupila vláčkodráhu, autíčka…pak nakoupené pohádkové knížky zkrátka pro každého jedna, i když číst je budeme spíš Adriance. Pak nějaké dárky jako že pro oba, byť víc si s nimi zahraje Adri (pexeso, domino, dětské člověče s obrázky místo puntíků na kostce apod.) No a Martínkovi jsem pořídila kouzelné malování vodou, protože Adri si strašně ráda maluje a já vždycky šílím, když vidím Martínka se štětcem v puse. Tak třeba to zabere. Ale máš pravdu, že je to těžké, vymyslet něco, co ještě nemáme.

A co jinak přípravy na Vánoce, jak vám to holky jde? Já už mám napečeno, dárky téměř pohromadě a chystám se koupit stromeček. A doma se učíme koledy. Všichni, protože já dám vždy dohromady max.první sloku 😀 Tak ať vám to jde od ruky a hlavně zdravíčko. A Ivčo, mám radost, že už Michálek má volný pohyb 🙂

paa