Ahoj Markéto,
to těhotenství strašně rychle uteklo, viď. To je dobře, že se porodu nebojíš, já se také nebála, protože jsem neměla čeho. Každá žena reaguje na bolest a neznámou situaci jinak, takže i já jsem byla v klidu a říkala jsem si, že když to zvládly miliony žen přede mnou, tak to zvládnu taky. A vyšlo mi to. Z celé ulice jsem měla porod nejrychlejší a nejkrásnější, až mi holky záviděly ;). Ten den jsem dopoledne stihla i uklidit, odpoledne už jsem hlavně hlídala časy a hopsala na míči. Když už to vypadalo k odjezdu do porodnice, tak jsem ještě naskládala nádobí do myčky (ale zapomněla jsem jí zapnout) a jelo se. Na sále jsem se musela sama sobě smát, jak asi vypadám, protože krátké povrhové dýchání jako pejsek mi moc nešlo, takže to byly asi škleby. No a za hodinu a půl od přijetí do porodnice se malá narodila. Nejhořší z celého porodu bylo šití, ale teď už vím jak na to u druhého – nechám se na chviličku oblbnout a doktor si to v klidu zaštupuje a já se mu při tom nebudu šponovat. Ale potom to byly nejkouzelnější chvíle, jaké jsem kdy zažila, když jsem si chovala tu mojí malou kočulínku, nemohla se jí nabažit a protom volat babičkám a dědečkům, že se jim narodila vnučka (my jsme totiž nechtěli vědět, co čekáme, takže bylo pro všechny překvápko). Hrome, už jsem z toho zase naměkko 🙂
Tak doufám, že už brzy budeš chovat toho svého drobečka a vše dobře dopadne. Ytagom
