Ahoj Veru,
jů, díky moc za tipy, určitě vyzkouším, já už si v počítači dokonce dělám seznam různých míst a tipů na výlety, když na něco narazím, abych pak vždycky marně nelovila v paměti 🙂 Hlavně ty zookoutky mě zajímají, často chodíme právě do Toulcova dvora, kde je to super (a ten bioobchod!). Zvířátka se tam sice přímo krmit nesmí, ale třeba kozy jsme minule krmili trávou – tou samou, co ožíraly o kus dál – a synovi se to moc líbilo, strkal jim to do tlamy. Navíc teď, když začal chodit i venku, už hledám i místa, kde může sbírat bez obav klacíky a podobně. Dochozí vzdálenost procházek se nám ale značně zkrátila 😉 Coolničku někdy vyzkouším, není to tak daleko, bydlím na Praze 9, v okolí jich taky pár máme, ale mám radši menší koutky mimo nákupní centra. Mám i podobnou piknikovou deku, u domu máme malý kus společného oploceného trávníků pro náš areál, takže tam se někdy rozvalujeme, ale teď už na tom kusu deky tak moc nevydrží. A samozřejmě venkovní hřiště jsou hit. Syn miluje letadla, takže třeba i letiště v Letňanech s vyhlídkou a občerstvením vedle je fajn.
K tvému poslednímu článku – docela mě to pobavilo, s manželem se totiž neustále setkáváme s tím, že syna všichni hned označují jako holčičku. Zdálky, zblízka, modré triko, červené triko, je to jedno, prostě „ta holčička“. Ale už se toho našeho blonďáka chystám poprvé přistřihnout, má už to dlouhý, tak snad jeden důvod k pochybám trochu zmizí 🙂
S náušnicemi se ti nedivím, já si je nechala dělat cca v patnácti a byla jsem ráda. Proč by taky mělo malé dítě mít náušnice, je krásné samo o sobě, později si je užije víc než dost a za tu bolest a vše okolo to nestojí. Když jsem si je tehdy nechala dělat, sice to moc nebolelo (a to nebyl nástřel, ale jehla – trochu postarší doktorka), ale o to víc mě to těšilo, že je konečně mám.
Už se tady začíná vrtět peřina a pod ní naše batolátko, tak zatím a měj se! V.
