Ahoj Veru,
vidím, že s hledáním informací a porovnáváním zdrojů dostáváš svému povolání 😉 Botičky, to je téma, ale občas už si přijdu, že je těch „velkých“ témat nějak moc a jen hledám, srovnávám, čtu…teď jsem třeba vybírala autosedačku a hlava mi šla kolem. Jinak když jsme kupovali první botičky, bylo ještě chladno, takže jsem vyrazila do specializovaného obchodu a koupila krásné uzavřené botičky ortopedických snů, ale pak přišlo léto a najednou bylo potřeba několik různých párů – jedny „technické“ na písek/hřiště/chalupu, druhé protiskluzové k vodě, třetí na horké dny u moře…no prostě nakonec to dopadlo tak, že úplně nejlíp synovi sedí právě ty obyčejné sandálky z Deichmanna, které jsem koupila na písek a jsou už pěkně jeté. Ale zato v nich běhá nejlíp, krásně mu drží nožičku, ale jsou relativně měkké a ani se nehnou. Tak pak něco vybírej 🙂 Nicméně díky za tip na Pediped, jsou to teda pálky, ale vzhledem k tomu, že zase budu muset koupit nové boty na podzim/zimu, tak na to mrknu. Doma ale syn přesně nejčastěji běhá v protiskluzových ponožkách nebo bos a myslím, že je to to nejlepší a nejpřirozenější, co může být. Koncept barefoot je určitě zajímavý, jen se obávám, že hlavně u takhle malých dětí může být s chozením „naboso“ venku trochu problém, často chodíme po pěšinkách s ostrými kameny, pro štěrku, dlažebních kostkách, někde se vyskytne na cestě sklo apod., proto si nejsem jistá, jestli by to nebylo spíš ke škode než k užitku. Když jsme ale třeba na chalupě na trávě, ráda syna vypustím úplně naboso nebo v ponožkách.
Také gratuluju ke stěhování, doufám, že se vám v novém bude líbit! Bohužel, konec léta už se blíží, s tím nový semestr, povinnosti, nejradši bych to léto ještě natáhla 🙂 Jen doufám, že dlouho vydrží počasí, protože po výletech by se nám asi stýskalo, v červenci jsme byli konečně zase v mém (skororodném) Řecku a byli jsme tak nadšen, že jsem hned hledala něco dalšího a příští týden ještě absolvujeme jednu dovoloneou v Solné komoře v Rakousku 🙂 Tak aspoň něco pěkného na konec.
Jak tak pročítám články, ten o jídle a kurzu mě pobavil. Mě třeba vaření a výroba vlastních produktů baví, ale teď už na to nemám tolik času a proto jsem i dospěla k tomu, že hledám jednodušší a rychlejší cesty. A všechno jde. Dřív jsem dělala chleba ručně, dneska použiju domácí pekárnu. Pořídila jsem si kuchyňský robot, abych strouhala, mixovala a sekala rychleji. A stejně tak jsem se dostala do fáze, kdy bych synovi chtěla vařit to samé, co nám, resp. ze stejných surovin, takže vymýšlím i takové, kde použiju to samé, ale rozdělím do dvou hrnců, jen nám případně přidám cibuli, pepř, trochu soli, někdy výraznější koření (milujeme indickou kuchyni) atd. K tomu, co jsi psala o mletí mouky a podobném – ano, můžeme si mlít vlastní mouku, protože to bude možná lepší, než když jí koupíme. Ae! Když půjdeme do extrému, ani to obilí, ze kterého budeme mlít, nemusí být přece dostatečně vymazlené, měli bychom si ho pěstovat sami. A nakonec dojdeme k tomu, že budeme žít na statku a vše si dělat jen sami. Ano, bavilo by mě to, nevadilo by mi to, ale žijeme ve městě, máme málo času a chceme ho trávit jinak. Tak proč si to trochu neulehčit 🙂 Mimochodem – minule na mě na facebooku náhodou vyskočil tip na domácí mleté mouky, ta rodinná farma se jmenuje Tradice z Ivančič a melou si sami. Mrkni na to 🙂 Jinak takový tip na rychlá a zdravá jídla – miluju dýně a teď nám jich na chalupě dozrává tolik, že bych je mohla prodávat. Jsou super zdravé a dají se připravit na tisíc způsobů i dětem, navíc příprava je rychlá a jednoduchá. Doporučuju.
Tak zatím a měj se hezky,
Verča
