Ahoj Zuzko. Určitě máš pravdu, že s dvěma dětmi je to jiné. Už jsem o tom přemýšlela, ale bez potřebné „praxe“ stejně nic nevymyslím (nebo vymyslím a realita je pak úplně jiná). Tak jsem se rozhodla, že si zatím budu užívat toho luxusu být „Jednomatka“ a neřešit „až“ a „kdyby“. Přístup k Anit nezměním jen proto, že jednou bude mít (možná, když se zadaří) sourozence. Než se narodila Anit, moje představy o mateřství a mě jako matce se hodně lišily od skutečnosti, která pak nastala. Takže i druhé (popřípadě třetí) dítě a jejich výchovu a rodinné soužití budu řešit za pochodu:-) Teda dokážu si představit mazlit se se dvěma dětmi zaráz a utěšovat obě plačící stvořeníčka, ale z praxí tuto svou představu ověřenou nemám. Věkový rozdíl mezi dětmi chceme aspoň tři roky – tak to už taky bude asi o něčem trochu jiném. Měj se prima a užívej si dětiček. Veru
