No nevím, nevím co ti napsat. Nechci tě utěšovat těmi řečmi typu: To přijde samo, jsi mladá atd…. To asi ani slyšet nechceš. No, nejsi sama, kdo se snaží už pěkně dlouho a nic. Vím jak je to strašně stresující po třech letech snažení žádný úspěch.Já se s manželem snažím taky 3 roky – a nic, lékaři nám řekli, že je problém v něm a většina z nich nám moc šancí nedává – jedině uměle. No ty píšeš, že jsi byla na inseminaci a nic – takže ten tvůj je v pořádku? Je teda divné, že tě na inseminaci nepošlou znovu. Je sice fakt, že jsi mladá, ale po třech letech? Na co chtějí čekat? No a jestli jste v pořádku oba dva, tak je to u vás jen o psychice a to je skoro horší, protože jak se máš dostat do pohody, když musíš pořád myslet na to, že už dávno jsi měla být těhotná, že ostatní těhotné jsou , že ti utíká čas… Taky jsem takhle byla věčně vynervovaná, zvlášť když všechny kolem jsou těhotné. Na tohle všechno mám jedinou radu, zkus se s tou situací smířit, nebuď naštvaná, že to zase nevyšlo, ale snaž se to brát jako fakt. Prostě to tak je a zřejmě to tak být má. Uvidíš sama, že se začneš cítit líp a když se budeš cítit líp pak i tvoje tělo se začne cítit líp no a pak…. možná se stane zázrak