to, co dnes vyšlo, není bohužel naše dílo. Proto zde uveřejňuji originál textu, který jsem napsala pro 3. díl Batole Live! :
Ahoj maminky a batolata!
tak je za mnou další týden a opět jsem se nenudila. V pondělí jsme s mámou dohlížely na uklízečky v našem novém bytě. Všechno pěkně vyleštily a provoněly, abychom se stěhovali do čistého. V úterý ráno nás babi Zůza odvezla na naši milovanou chatu v Českém Šternberku. Jezdím tam od narození a jsem 5.generací naší rodiny, která považuje chatu za nejlepší místo na světě.
Cestou jsme udělaly velký nákup a na místě nám Zůza uvařila kotel guláše a bramboračky. A přivezla nám mikrovlnku. Moje máma je totiž v kuchyni dost nemožná a ještě k tomu líná, takže babi nechtěla riskovat zmenšení mých faldíků a řádně nás zaopatřila. Na chatě jsme si s mámou lebedily až do neděle. Opalovaly jsme se, chodily na procházky(mávat mašině, podívat se pod hrad, na kafíčko na jez..), hrály si, cachtaly se, chrupaly do půl deváté ráno (máma mi již po narození vysvětlila, že dřív jak v 8 nevstává. 😀 jako miminko jsme spávala do půl desáté, teď se budím mezi 8 a 9 ráno) a ze všech těch dobrodružství a čerstvého vzduchu jsem byla tuhá kolem 8. večer. Naučila jsem se vylézt po schodech do chaty (ke zděšení mámy i babičky), a ze slov mámo a mňam jsem udělala „mňámo“ což znamená mámo dej mi mňam. Nejradši jsem si hrála na dece, krmila panenku a cachtala se v lavoru. Taky jsem mámě občas „čórla“ mobil a zavolala děděmu nebo babičce. Jsem totiž moc šikovná a umím si odblokovat dotykovou obrazovku, podle fotky najdu, komu chci volat a už jim můžu bonzovat, co mi máma zase provádí.
Zůza a dědě mezitím dávali dohromady nový nábytek, stěhovali knihy ( naše sbírka by vydala na menší městskou knihovnu) oblečení, kytky, nádobí.. Ve čtvrtek dorazila teta Anča a strejda Khamah, aby Zůze a děděmu pomohli v pátek. To přijeli stěhováci a byl čas přesunu velkých kusů nábytku a elektrospotřebičů. Jelikož jsme bydleli ve 4. patře bez výtahu a nový byt je v 1. patře bez výtahu, všichni se pořádně zapotili. Babička nás o průběhu stěhování pravidelně informovala a přitom nenápadně kontrolovala, zda dostávám najíst a nechybí mi nějaká část těla. Ale nemusela se bát. Máma se chovala docela zodpovědně a navíc bylo všude kolem spousta hodných lidí, kteří dohlíželi na nás obě. Naší chatové osadě říkáme kibuc. Chaty mají stejné majitele od 50.let, první děti, co tu vyrostly, jsou teď ve věku babičky, takže se všechny rodiny znají a pomáhají si. Ploty jsou naprosto zbytečné, létají přes ně buchty, bramboráky, dřevo, pitná voda, děti 😀 Na kopci jsou teď samí malí kluci a já jsem jediná holčička, takže vládnu Vrábovu a zdá se, že budu jako máma. To se má na co těšit. No, ta se teď hlavně těší, až jí skončí zkouškové, protože neví, jak držet skripta, aby jí nestínila při opalování. 🙂
P.S. V pondělí 30. měla narozky teta Anča, takže : „Čančo všechno nejlepší a díky za super knížky a hračky, co jsi mi věnovala do nového pokojíčku! Mám Tě moc ráda!“ Tvá kmotřenka Helenka
A jak to vidí babi Zůza?
Skoro ani nevidím, odešly mi orgány a Helen s mámou mi dluží minimálně wellness víkend. Tento týden nám dal všem zabrat, ale když vidím Helen, že je v novém bytě hned jako doma, jsem šťastná a vím, že mé úsilí stálo za to. Teď už se budeme jen válet a kochat se, jak to tady máme krásné.
