Dobrý večer Denco,
předně chci moc poděkovat za přivítání v klubu.
SIce jsem chtěla, aby mi slečny nebo paní napsaly na diskusi nějaké reakce na rozhodování o odběru, ale zjistila jsem, že se diskuse měla asi nějak založit – no amatérka ;).
Právě jsem četla Tvůj poslední článek a chápu, že jste měli dost starostí a strachů. Muselo to být těžké a také Tě/Vás oba obdivuji. Já byla loni v porodnici v nejhorší době, kdy byl náš taťka také a ty roztodivné zprávy od doktorů se tak tloukly, že v koktejlus hormony to bylo dost těžké ustát. Proto mi radostí, že mám zdravé miminko, co papá a ostatní věci mu jdou, občas selhával hlas a kanuly slzy, až se přišel zeptat doktor, zda nepotřebuji psychologa a pak asi i nějaký přišel… asi se báli laktační psychózy – chudáci. Pak naštěstí zjistili, že je to opravdu radostí a tím, že mi je líto, jak si děda asi vnoučka nikdy nepochová… byla jsem jen z toho v porodnici naprosto zdeptaná. Takže si neumím představit, že by bylo ještě něco tomu mini uzlíku, který jsem vedle sebe v porodnici měla a čerpala z něho tu tolik potřebnou energii.
Určitě to i u vás bude dobré, moc Vám přeji, aby to všechno dobře dopadlo – všechny operace a prognózy!!! ABy jen ten začátek byl nelehký, ale ostatní, aby už vyšlo a dnešní medicína to vyřešila. To přeji Pepíčkovi a vám, abyste z něho měli jen a jen radost.
Přeju hodně sil do dalších dnů a týdnů,
Zuzana