Dobrý den, píši sem poprvé (jsem tu nová). V 25.roce jsem si vyslechla diagnózu „neplodná“ a dalších pět let jsem se s tím snažila smířit. Ve 30. mě manžel přemluvil k návštěvě centra asistované reprodukce (nechtělo se mi, nestála jsem o to slyšet tuto větu znova). Po půl roce nasazení lehké hormonální léčby jsem k úžasu všech (a hlavně svému) otěhotněla! Porodila jsem krásnou a zdravou holčičku, po roce jsme absolvovali asistovanou reprodukci i- nseminaci, na čtvrtý pokus se nám podařilo opět otěhotnět a máme druhou krásnou dcerku. Do třetice (ve 34.letech) jsme chtěli ještě jedno miminko a nyní už jsme museli podstoupit IVF (mimoděložní oplodnění), mé tělo na lehkou hormonální léčbu nereagovalo. Vše proběhlo v pořádku, po embriotransferu jsem otěhotněla hned na poprvé a jsem nyní ve 36.tt, do porodu už jen pár dní. Kdybych byla věřila verdiktu lékařů před pár lety, seděla bych dnes doma sama před televizí a snažila se sama sebe přesvědčit, že život bez dětí je také fajn… Držím všem ženám v této těžké situaci palce a přeji hodně, hodně štěstí!
