@Jana_twins
Ahoj Jani,
tvůj pohled na věc samozřejmě chápu a plně respektuji. Dovolím si ti vysvětlit a objasnit můj pohled na věc.
Samozřejmě máš pravdu, že dnes se v potravinách, kosmetice i běžném světě setkáváme my i naše děti se spoustou škodlivin. Potraviny vybírám jak pro nás tak hlavně pro Matýska velmi pečlivě. Maso kupuji přímo od chovatele o kterém vím jak zvířata krmí a v jakém prostředí je chová. Vajíčka kupuji domácí od kamaradá. Zeleninu od místního zelináře, který bere od lokálních dodavatelů. Tudí sice máme pouze sezonní, ale o to lepší. Kosmetiku u dětí téměř nepoužívám. Jen pro Matěje šampón a to jen když si něco napatlá do vlásků. Pečivo si peču domácí. Na chleba si pěstuji vlastní kvásek. Šunku dělám také domácí. Pro mléko (kozí i kravské) si chodím přímo ke zvířatům. Samasi ho šetrně pasterizuji a jogurty, tvarohy nebo syrovátku si dělám doma. Džemy nebo zavařené ovoce mám buď ze zahrádky na chatě nebo od babičky a to zpracované bez použití cukru.
Já sama jsem zdravotní sestra a tak mám k medicíně velmi blízko. Souhlasím, že antibiotika jsou požehnáním. Ovšem pouze pokud jsou dobře ordinovaná v rozumné míře. U obou dětí se snažím co nejvíc posílit imunitu, takže je ani jeden nikdy nepotřeboval, ale pokud nastane situace kdy budou potřeba tak je samozřejmně dám.
Můj postoj k očkování není žádným módním výstřelkem. Formoval se dlouho. Troufám s říci, že o očkování vím opravdu hodně. Poslední dva roky prakticky nedělám nic jiného než že vstřebávám informace. Nejde jen o přídavné látky, ale i o to, že nejsem přesvědčená o funčnosti vakcín. Prostě mám spoustu pochybností, které zatím žádná studie nedokázala vyvrátit. V mém okolí se pohybuje několik lidí co jsou očkovaní a přesto prodělali černý kašel. Jedna holčička dokonce opakovaně!
A k tomu, že se ti vryl obraz dítěte nemocného pertusí hluboko do paměti… Mojí mamince se jistě neméně intenzivně vryl do paměti obraz mě na JIP po anafylaktickém šoku po proděláném očkování. V 16 letech jsem byla očkovaná vakcínou Engerix a přesto, že jsem hlásila po první dávce nevolnosti byla mi podána dávka druhá. Následovala zástava dýchání, převoz RZP do nemocnice a pobyt na JIP. Poté oslabení jater takže jsem v zápětí prodělala mononukleózu. Už je to 12 let a s následky se stále potýkám a budu pravděpodobně až do konce života. Po těchto zkušenostech jsem se rozhodla své děti neočkovat a neriskovat jejich případnou nežádoucí reakci.
Nikdy nikoho nepřesvědčuji, že by neměl očkovat. Je to volba každého člověka. U mě převážil strach z NÚ nad potencionálním přínosem vakcinace. Pokud má ovšem někdo v očkování důvěru a věří, že ho ochrání pak je to jeho cesta.
Omlouvám se za délku příspěvku a doufám, že můj postoj pochopíš.
A.