Dobrý den, Ivuško a maminky!
Ivi, taky Ti posílám upřímnou soustrast. S úmrtím prarodičů se nám připomíná kousek toho krásného dětství, které se snažíme i my připravit našim dětem a snad i v budoucnu našim vnoučatům.
Vidím, že jsme tady rozehrály nevyčerpatelné téma generačních vztahů. Teeda, s těmi vašimi „dietními chybami“ je mi vás i vašich dětiček moc líto. Tady vás to stojí asi moc vysvětlování. I když se babička mých dětí je snaží vykrmovat, přesto je umírněná. Mně trochu vadilo, že od roku děti jedli naše dospělácké jídlo, když jsme byli u nich na návštěvě a nevezla jsem jim své „menu“. ale vepřová se zelím to nebyla. Jen jedli domácí slepičí polévku (stejně nikdy nebyla dostatečně slaná ani pro dospělé) a k tomu třeba pečené maso s kaší, tak se to dalo ustát. Ale jinak musím aj tchýni pochválit, pomohla mi velice s oslavou křtin naší Táničky, kdy přichystala ty její oblíbené řízky, koupila chlebík a se švagrovou nachystali spooooooooustu domácích koláčků. Takže jsem nemusela vařit oběd pro dvanáct dospělých a 5 kindošů.Když jsem i já přidala produkty svého pečení, podařil se nám příjemný „brunch“ (křtiny se konaly v osm ráno, takže jsme si udělali takovou opožděnou snídani a rozešli se před polednem). Takže ještě jednou, babičko, děkuji.
Co se týká bydlení, také jsme bydleli s rodiči, každý měl svou kuchyni a sociální zařízení, jen první rok jsme bydleli v pokojíku a používali vše společně. O náklady jsme se dělili, a naši k nám klepali. My jsme nemuseli (je to lekalo). Respektovali jsme vzájemně soukromí, zkrátka když jsme neřekli „dále“, tak nevešli. No, nyní se učíme klepat na dveře pokojíku našim dětem, a taky nám to nevychází pokaždé :$ . Takže ty přepadovky i docela chápu. Ale chápu také, jak je to nepříjemné. Opět vás tasi čeká vysvětlování a domlouvání, ale jak vidím na vcelce, ženská fantazie je nevyčerpatelná 😀 .
Tak hodně zdaru všem , mějte se 🙂
