Po rizikovém porodu jsem byla absolutně vyčerpaná, syna mi přivezli k prvnímu kojení na pokoj až po 30ti hodinách od porodu. Nedařilo se mi kojit, tak moc jsem chtěla, ale byla jsem nervozní, že to nezvládnu. Syn ze mě tu nervozitu cítil a prostě nám to bez pomoci sestřiček nechtělo jít. Při propouštění z porodnice jsem si stále nebyla jistá, zda kojení doma zvládnu…. Dnes je synovi rok a půl, stále miluje „pupu“ (prsíčko), a vypadá to, že ještě dlouho kojit budeme. Je zdravý jako řípa, a když se kolem nás nějaká ta viroza přeci jen mihne a malý se necítí ve své kůži, vyžádá si kojení i 5x denně. Určitě je na každé z nás, jak se rozhodne dlouho kojit. Za sebe můžu napsat, že na období kojení budu vzpomínat jako na zázrak přírody, která nám umožní dát maličkému to nejlepší… Přeju všem maminkám trpělivost s těmi maličkými zlatíčky.
