Ahoj maminky, je to už skoro 21 měsíců, co jsme si našeho Robíska odvezli domů z porodnice a stejně mi to připadá jako minulý týden:) . Byla jsem celá vyklepaná, jestli to zvládneme a zároveň naprosto jistá, že to všechno půjde a budem jako profíci. Hormony lítali na všechny strany a občas jsem ořvala i jen to, že se Robí uklidnil u babičky a ne u mě, připadala jsem si, že jsem neschopná i kvůli úplným blbostem. Teď nám klučíka všichni chválí, jak je velký, chytrý, šikovný, upovídaný… a já se jen dmu pýchou, jako že je to přece úplně jasný, ne? 🙂 Shodou okolností, dnes je to poprvé, kdy jsme naše zlatíčko „odložili“ na víkend k rodičům, abychom mohli jet na druhý konec republiky oslavit svatbu kamarádů. Vrátili jsme se tak k životu „před mimi“ a rozhodně jsme se shodli, že doma je hrozně smutno. Už si to bez prťouska neumíme představit. Takže vám chci oběma poblahopřát ke krásným miminkům a popřát, abyste si ty svoje kluky užívali ve zdraví a pohodě a plnými doušky. Je to klišé, ale uteče to jako voda:)
