Max je na malé děti také hodný… dokud nepolevím v pozornosti a šup – píchne do očíčka, zatahá za ručičku… Kačko, zkus Ráďovi ostříhat vlásky, já to udělala předevčírem odpoledne a včera byl jak vyměněný, pořád mi dával pusinky, krásně si hrál … a nic nerozbil ani neponičil!!! 🙂 To chování, co popisuješ (domlouvání, přemlouvání) u nás také praktikujeme a pak to kolikrát skončí tím plácnutím. Nejvíc pomáhá zvýšení hlasu a důrazný tón. Když už to jinak nejde, tak ho řvoucího odneseme k němu do pokoje, zavřeme dveře a do minuty se objeví usměvané klidné dítko. Taky si asi nedokážeš představit, že to usměvavé miminko, jak jsi Maxe poznala, může být takový ďábel. Já si také Ráďu pamatuji jako hrozně pohodového. Proto si to nejspíš tak bereme, kdybychom měli uječené děti od malička, tak nám to ani nepřijde. Já už ze všeho byla na nervy, vždycky se něco dělo, když jsem kojila nebo se jinak starala o malého. Dokonce jsem kvůli tomu šla k doktorovi, protože už jsem fakt nemohla – nevyspalá, vystresovaná, s pocitem neschopnosti. Dal mi nějaká homeopatika (kvůli kojení), ale kupodivu jsem se zklidnila, teda spíš proto, že jsem se z toho mohla vypovídat (a pochopila jsem, že nejsem cvok, je je toho na mě trochu moc).
Já už mám pár bílých vlasů z minulosti, zatím mi nijak výrazně nepřibyly, ale moje mamča bylo brzo celá šidivá, tak uvidím. Ona si vlasy nebarvila, ale já budu muset, aby si nemysleli, že si pro děti přišla do školy jejich babička 🙁
Bondi, ty černé kohoutky byly snad na všech základkách 🙂 A jak píšeš, před rokem by ses vůbec nanadála, že vůbec budete sami bydlet. Člověk hrozně rychle zapomíná.
