Na admin jsem napsala,tak uvidíme,jestli se něco bude dít.Jak jsem na tom já?Mě je sice 26,ale dohodu o miminku jsme měli s přítelem dřív.Bydlíme spolu teprve 3 roky,ale celkem 9 let jsem spolu.Chtěli jsme napřed opravit dům,koupit si auto a on motorku a potom dítko.Prostě si splnit ty svoje přání a potom.Já jsem mu hned řekla,že nebude čekat dýl jak do 25.To jsme prodloužili o rok a od prosince 2007 neberu HA.Ale jelikož přítel z toho není 2x odvázaný,bojí se rodiny a toho,že ztratí volnost (ale to je na jinou a dlouhou debatu),tak ho do ničeho netlačím,moc se u nás o mimi nemluví a já si to prožívám sama.Proto se taky milujem normálně a pořád stejně jako před x lety.Nemáme to jako povinnost.Není u nás žádné napětí ani dusno.A já si do toho v klidu popíjím kontryhelový čaj,užívám Femigard a kyselinu listovou.Hlídám si maximálně plodné dny a menstruaci,jinak nic.Až se to povede,tak se to povede.A tak to berem,nepřemýšlím nad zbytečnostma,užíváme života a tak…Mám taky celkem psychicky náročnou práci,takže jsem se naučila nepodstatné věci neřešit.Musela jsem,jinak bych se z toho zbláznila.Taky jsem o našem plánování řekla jenom nejbližším lidem a na otázku ohledně rodiny odpovídám,že je ještě čas.Je mi jasné, že každý je jinak vybaven a ne všichni umí takto řešit věci,ale veř mi,že to jde naučit.Jenom se musí chtít.Ty už asi nemáš na co čekat,ale nemusíš se u toho tak trápit.Urovnejte si to s partnerem,co vlastně chcete a proč.Vyčistěte vzduch a začněte znovu.Alespoň pro začátek.Taky na Vás holky myslím.Hodně štěstí
