Misho, oba to chceme vědět. Ne že bychom to čekání na překvapení nevydrželi až do porodu, ale připadá nám to takové lepší to vědět. Už budeme moci na miminko mluvit jako na konkrétního tvorečka, říkat mu jménem. Těšíme se na to, až se to dozvíme. Jedna maminka z jesliček mi říkala, že to chtěla vědět jen u prvního (chlapeček), u dalších dvou (holčičky) už to vědět nechtěla.
S těmi bačkůrkami a ponožkami to snad dělají všechny děti. Max to udělá během dne x-krát, včetně ponožek, pak se snaží bačkůrky znovu nandat, včera se mu to povedlo, až na to, že vytáhne i pásek z očka na nártu a to navléct neumí (ale vyvlékat perfektně, k velké nelibosti maminky 🙂 ). Ještě větší sranda je, když nazouvá bačkory nám. O víkendu manželovi nadzvedl peřinu a obouval mu bačkory ještě v posteli. Někdy si také obouvá naše crocsy (co v nich chodíme na zahradu) a snaží se v nich chodit.