To, co napsala Gregorka, tak k tomu musít dodat, že mi vzala slova z úst,navíc to je zkušená rodička, že?:o)) Ono to zní logicky, když napíšete, co se lépe sešije, zda látka střižená či roztržená, ale svalstvo pánevního dna není látka… Četla jsem spoustu knihy a článků, kde se věnují této tématice a opravdu jsou provedeny výzkumy, které dokazují, že rutinní nastřihávání v momentě, když už vlastně došlo k největšímu pnutí, natažení svalstva, na samém konci porodu, nemá své opodstatnění. Je dokázáno, že epiziotomie nepředchází vzniku hlubokých trhlin, ale je naopak jejich příčinou. Můžu doložit svou vlastní zkušeností a výsledkami, které jsem četla. A není dokázáno, že by nástřih bolel méně, či se hojil lépe, než spontánně vzniklá trhlina. Je zde ale nutné podotknout, že pokud budeme rodit vleže, tlačit si váhou své dělohy s dítětem na dolní dutou žílu, přičemž se bude dítěti dostávat méně okysličené krve, vydáme neskutečné množství energie na vytlačení svého miminka, protože gravitace nám fakt nepomůže a navíc tímto způsobem hrozí větší, hluboké poranění pánevního dna, použití epiziotimie a tudíž větší ztráta krve. Při správné poloze, kdy nám pomůže gravitace dojde jistě jen k poranění I. stupně, které zasahuje kůži a pojivovou tkáň. II. stupeň, jak psala Gregorka, zasahuje hlouběji ležící perineální svalovinu=epiziotomie. III. a IV. stupeň, kdy je zasažen i řitní svěrač je většině případů důsledkem epiziotomie. A závěrem, nemyslím si, že naše praprababičky a prababičky byly nastříhávané a jistě neměly tolik gynekologických a urologických problémů, jako mají naše babičky a matky. Já jsem pro to, aby každá žena se snažila naslouchat svému tělu, své intuici, důvěřovat si, aby jí to hlavně bylo umožněno lékařským personálem, pak nám samo něco řekne, do jaké polohy se máme schoulit, jak máme tlačit…
