asi mám jedinou radu – vydržet.:D
Ne vážně: domnívám se, že se jedná o tzv. hru nervů alias kdo z koho. Já bych po tom vašem večerním rituálu odešla a pokud by holčička brečela, přišl aza ní za 3 min, pohladila a řekla, že teď je čas spát a zase odešla. A takto přidat pokaždý 1 min a chodit až neusne. Dítko nebude odkazané samo na sebe, ale zároveň pochopí, že ten pláč mu nestojí za tak krítkodobou přítomnost maminky.
Své v tom mohou hrát i další faktory: 1) kolikrát za den a jak dlouho dítko spí? (některým stejně starým dětem stačí již jen 1 asi 1,5 hod spánek, takže by mohla být přespalá)
2) usíná s hračkou – některé děti právě v tomto věku potřebují náhradu za maminku (např. plyč. medvídka, kterého vždy spolehlivě v postýlce najdou)
Určitě bych ale dceři neustupovala a nebyla tam s ní při jejím usínání. Ona si z toho vezme jediné: dokud nebudu spát, maminka tu bude, ale jakmile usnu, maminka odejde. Proto nesmím usmout!
Budu ráda, když pak napíseš, jak se daří. Hodně sil!
