Ahoj všichni, nebo spíš všechny 🙂 Taky přispěju svými zkušenostmi s porodnicemi. První dítě (nyní 6letého chlapečka) jsem rodila v Praze na Bulovce. Tehdy tam ještě fungoval takzvaný CAP neboli Centrum aktivního porodu, a proto jsem si ji také vybrala. Porod trval 12 hodin, jak se na první miminko sluší :), ale byl bezproblémový a bez medikamentů. Co se samotného porodu týče, nemohla jsem si na nic stěžovat, všichni byli fajn. Zato na oddělení šestinedělí to byl horor. Že byly sestry nepříjemné, to bych ještě skousla, ale vzhledem k tomu, že to bylo moje první dítě, nevěděla jsem i přes pečlivou předporodní přípravu nic o kojení ani zacházení s takovým malým tvorečkem. Čekala bych od sester a doktorů radu a podporu, ale dostalo se mi pouze rady ať „nebulím a vzchopím se“. Moc jsem se snažila kojit, ale miminko nepřibíralo. Dokrmili ho a mně o tom řekli až druhý den ráno. Přitom by bývalo stačilo poradit s kojením… Ale to už bylo před šesti lety a tak když jsem čekala naše druhé děťátko, rozhodla jsem se zkusit se na Bulovku podívat a zjistit, jak moc se to tam změnilo. Termín jsem měla 4.4.2008. Začala jsem na Bulovce znovu chodit na předporodní přípravu. Jednak mě to bavilo a jednak už jsem za těch 6 let ledacos zapomněla 🙂 Bulovka mě tentokrát příjemně překvapila. Personál se změnil: doktoři, sestry i porodní asistentky byly milé a vždy ochotné poradit, předporodní příprava byla skvělá. Když tedy nadešla naše velká chvíle (přišla 8.4.2008), jeli jsme pěkně v klidu na Bulovku s tím, že tam budeme rodit. Když jsme přijeli, natočili mi monitor, vyšetřili mě a prohlásili, že tedy budu rodit, ale bohužel „to víte, babyboom, nemáme tady ani jedno místo“. Trochu nás to rozhodilo, protože jsme přece jen byli připravení, že budeme rodit tam a já už jsem se v duchu viděla, jak jedeme v odpolední zácpě s kontrakcemi někam do Motola. To jsem se ale spletla, protože jsem se od pana doktora, jinak velmi milého, dozvěděla, že ani v celé Praze není v žádné porodnici místo a že rozesílají rodičky do Středočeského kraje. Zaplála ve mně poslední jiskřička naděje, protože bydlíme kousíček severně od Prahy blízko Neratovic, kde je vyhlášená porodnice, která je ale plná téměř stále a navíc se tam platí za všechno, i třeba za pobyt na normálním čtyřlůžkovém pokoji. Pan doktor tam tedy zavolal a tak dlouho někoho na druhém konci drátu přemlouval, až mu tedy to jedno místo pro mě slíbil. Já s manželem a kontrakcemi po 2 minutách jsme se tedy sbalili a jeli do Neratovic. Sice to není daleko, ale přece jen když jsme tam dorazili, měla jsem pocit, že už každou chvíli porodím, tak byly kontrakce silné. V Neratovicích nás přijali skvěle, navíc jsem rodila s porodní asistentkou Hankou Veverkovou, ke které jsem už dřív chodila na plavání těhotných (mimochodem super věc), které dělá už 11 let v bazénu v Neratovicích. Všichni – od doktorů až po uklízečky – byli naprosto skvělí. Tak milý přístup jsem nikdy předtím nezažila. Během celého porodu byl se mnou manžel, porodní asistentka byla naprosto skvělá, dokázala vytvořit klidnou a příjemnou atmosféru a tak mi připravit skvělý zážitek z porodu naší holčičky. I když jsem, vzhledem k tomu, že se pokaždé nejdřív vůbec neotvírám a pak najednou šup a miminko je venku, opět přišla o epidurál a prožila si tak i druhý porod skutečně se vším všudy. Takže Neratovice můžu srdečně doporučit, pokud budu mít třetí dítě, budu rodit jedině tam.
