Zdravím všechny těhulky a maminky. 6.8.2008 se nám narodil v Praze Podolí krásný chlapeček a já bych se ráda podělila o své dojmy a zkušenosti z této porodnice, už kvůli tomu, že jsem zde sama hledala informace a také jsem v Podolí prošla snad všechna oddělení. Podolí jsem si vybrala po předchozím zážitku, kdy jsem doprovázela k porodu svou kamarádku. Pozitivně mne šokovaly krá né porodní sály, kde slova jako soukromí, vstřícný personál a vysoká profesionalita nejsou jen fráze z letáčku. Zaregistrovala jsem se zde hned v 11. týdnu těhotenství, jinak bych zřejmě již neměla šanci. Na kontroly do prenatální poradny jsem začala jezdit v 37. týdnu. Vše bylo fajn, příjemní lékaři i sestry, poměrně krátké čekání před vyšetřením. Situace se zhoršila ve 38. týdnu, kdy se mí lékaři rozhodovali, zda nebudu po předchozím porodu sekcí znovu muset podstoupit císařský řez. Chtěla jsem syna porodit přirozeně a on jako by tušil potíže, začal se v bříšku vztekat. Celý 38. týden jsme jezdili na kontroly do poradny každý den. Ultrazvuková vyšetření střídaly hodiny na monitoru, až mi z toho šla hlava kolem. Nakonec 5.8. padlo definitivní rozhodnutí, že sekce bude nevyhnutelná a hned mne přijali na oddělení rizikového těhotenství. Strávila jsem zde jednu noc před samotným zákrokem. Je to snad jediné lůžkové odd. po rekonstrukci, takže standardem jsou sprcha a toaleta na pokoji, čisto a útulno, dá-li se to říct o nemocničním prostředí. Sestry byly poměrně příjemné. Značnou nevoli jsem pocítila ráno, kdy jsem byla připravována na operaci. Zavádět pacientce cévku 3 hodiny před zákrokem je nejen podle mého názoru zhovadilost. Vrcholem všeho bylo, když jsem s cévkou v močovém měchýři, se sáčkem s močí v ruce, oblečena pouze v „andělíčku“ byla nucena přejít chodbou přes celé odd. a to mezi ostatními pacientkami a jejich mužským doprovodem. Pocit soukromí se okamžitě vytratil. Ještě, že mi manžel jistil záda.
