Přeji hezký den Veroniko,
dlouho jsem se rozhodovala, že se zapojím do diskuze, případně si založím i blog na Babywebu, tak jsi mě k tomu nakopla :-). Na úvod bych se chtěla přihlásit také k nezdolným pozitivistům, jak mi říká můj muž Petr – stále s hlavou v oblacích.
Moje miminko se narodilo v srpnu, dostala jsem krásný nečekaný dárek ke svým čtyřicátým narozeninám. Chlapeček Víťa (jménem Vít, doma s množstvím dalších oslovení, kterým kraluje Vítomilek 🙂 se okamžitě stal miláčkem celé naší rodiny. Mého manžela Petra, sedmnáctileté dcery Elišky, patnáctiletého syna Filipa a jedenáctileté Míši. Já a můj muž jsem dostali úžasnou příležitost prožít si to vše od začátku ještě jednou, jak s úsměvem říkám – radost našich šedin :-).
Náš Víťánek oslavil nedávno půl roku a každý den je pro nás velkým darem. Minulý rok přinesl naší rodině kromě tohoto dítěte z nebe i další nečekané události. Při preventivní patnáctileté prohlídce doporučil pediatr našemu synovi Filipovi ultrazvuk štítné žlázy. A naše rodina vkročila do neznámé krajiny – dlouhé ultrazvukové vyšetření, mnoho dotazů vyšetřující lékařky, odběry krve u pediatra, návštěva u endokrinoložky, biopsie štítné žlázy po ultrazvukem a potom diagnóza – zhoubný rozsáhlý nádor štítné žlázy. Sled událostí minulého podzimu byl tak rychlý, že jsme nestačili popadnout dech. Konzultace v Motole, termín operace, moje příprava na cestu do Prahy s malým Vítečkem a Filipem, šestihodinová operace, každodenní cesta z Žižkova (kde jsme s Víťánkem nalezli útočiště) tramvají do Motole, po čtrnácti dnech konečně návrat domů.
Co jsme při tom prožívali? Vyčerpání, únavu a především pokoj a naději. Vědomí, že více než jindy jsme v Boží ruce. Uvědomili jsme si, že naše malé miminko jsme dostali také jako vzpruhu a posilu do těžkých dnů, o kterých jsme nic netušili. A náš Filip? V současné době prodělává další fázi léčby – jódovou radioterapii, která je zase pro změnu misí mého muže :-). Celou nemoc zvládá v klidu, vidíme, že těžké věci prohloubili jeho charakter a jeho radost a pozitivní přístup je nakažlivý pro nás všechny.
Dnes to bude asi vše, příště napíšu víc – o svém návratu do práce v neziskovce, o našich báječných dětech, našem téměř dvacetiletém manželství nebo třeba o předvánočním stěhování 🙂
Přeji Veroniko dobré dny
Jitka
