Můj porod začal jako u každé maminy porodními bolestmi, při pravidelných kontrakcích po 3 min. mě manžel odvezl do porodnice. Ale nedorazili jsme tam. Na křižovatce nám nedali přednost a z našeho nového auta byl šrot ze kterého jsme se jen stěží dostávali. Pohyby jsem najednou necítila,mimi nereagovalo a já a manžel (oba potlučení) jsme brečeli a snažili jsme se pořád mluvit na bříško,které se ani nehlo. Za 45 min. přijela sanita a až teprve v záchrance se mimi pomalu začalo ozívat, převezli mě na sál, porod se začal pomalu rozbíhat a asi 1 a půl hodiny po havárce jsem přirozenou cestou porodila ( za asistence skvělé porodní asistentky) zdravého, krásného chlapečka. Nehoda na nás zanechala dva následky. Malý Kubíček se leká sebemenších zvuků, které jiné dětátko prostě nevnímá. A já jelikož jsem podruhé těhotná,mám panickou hrůzu sednout si do auta.Hlavně že jsme to všichni tři přežili.
