Ahoj,
s manželem jsme se před rokem (září 2009) dozvěděli, že nemůžeme mít děti, proto jsme se ihned vrhli do procesu adopce. Zjistila jsme si všehcny dostupné infomace a začala řešit. Zhruba za ti měsíce jsme měli vyřešenou veškeru dokumentaci, poté jsme absolvovali návštěvu sociální pracovnice u nás doma a testy u psychologa. Musím namítnout, že pro normální lidi je všehcno to testování úplně v pohodě a není potřeba se toho nějak bát. Upnuli jsme se tedy na adopci a v lednu jsem přirozeně otěhotněla 🙂 přípravku už jsme nedokončili. Teď máme domka dvouměsíční miminko a pokud se nebude dařit sourozenec, určitě si ho adoptujeme. Chci jenom říct, že není potřeba se vzdávat, ale vytrvat, ono se všehcno v dobré obrátí. Držím pěsti všem, co žádají o adopci i těm, co doma adopčátko nebo vlastní děťátko mají.
