Ahojky, s normálními vzteky si umím poradit v pohodě – jak psala Bára – ignoruju to a ono to přejde. Někdy to holt trvá dlouho, tak to trvá 🙂 Tuhle jsem nechala Patrika válejícího se po zemi a řvoucího jak paviána v lese a šla v klidu směr domov 🙂 a že mu to trvalo, než se sebral a šel…
Ale tohle bylo období (nejhorší snad už přešlo – uff ), kdy se scéna konala každých 5 minut. Oblíkání – scéna, šlo se ven – scéna, jídlo – scéna, přebalení – scéna, v aquaparku se mu nelíbil jeden bazén – scéna, druhý bazén taky nevyhovuje – scéna, no prostě na palici, nic nejedl, no asi to byly zuby. Už to párkrát měl a naštěstí jsou to jen několikadenní epizody a pak se vracíme ke vztekacímu normálu 🙂
Ty jo, ale když čtu o omdlívání, tak to snad radši to vztekání, to je silné kafe.
E.
