..jsem zde spíše náhodou. Hledala jsem prodejny kočárků – golfáčků v Brně. Otevřela jsem tyto stránky. No a čtu, že díky šetřivé vládě úpravě porodného je problém s koupí kočárku? Moje maminka byla z devíti dětí. Žili asi skromně, kdoví jak to bylo s kočárkem u nich, to již nevím. Babička jiště porodné neměla, byla doma, dědeček věděl asi, že je jeho povinností rodinu uživit, byť skromně. Když pak babička a děda již nežili, všichni sourozenci se hodně navštěvovali, bydleli většinou blízko, někteří byli hodně dál. Nevadilo to, i tak si našli čas navštívit se. A pomáhali si, dnes jich z devíti dětí tady jsou čtyři. Funguje to stále mezi nimi stejně. Maminku a taťku tedy již nemám. I mne je už 58 roků. Máme pět vnoučátek. Proč to píšu? Protože si myslím, že kdo chce děti, nečeká na milodar a porodné. Prostě děti chce a udělá pro to vše. Nepočítá co mu to přinese. Jak jsem napsala, babička porodné neměla a měla devět dětí, které milovala a oni ji. Zemřela doma, u svého syna, a ve vysokém věku. Měla do poslední chvíle na tomto světě u sebe své blízké, kteří by ji nikam do domova či na Eldéenku neodstrčili. Moji rodiče také porodné neměli. Jsem dítě měny. Naspořené peníze, za které si chtěli tenkrát koupit nábytek jim Gottwald přeměnil na sumu tak na kočárek. Přesto jsme byli tři sourozenci. Prostě kdo chce děti, chce děti a ne porodné.
