ahojte, tak my za chvilku vyrazíme do muzea a k našim na obídek …. Jirka chrápe po noční a ráno přišel a prej furt nic …… ten je už nedočkavější než já 🙂
mili – však už to budeš mít za chvíli za sebou, ten čas strašně rychle utíká ….
jinak co se týká sester a doktorů, tak si dávno nedělám iluze, nejvíc mně dorazilo, když byli Jiříkovi asi 2 roky, rok a snědl nám o vánocích jmelí co sme měli na lustru a trochu opadalo ………tehdy sem volala na pohotovost, že je to jedovatý …. a tehdy mi jen řekli máte auto (co maj dělat lidi co ho nemaj :O ) tak jestli chcete, tak ho přivezte do Chebu anebo počkejte do rána …a bud´to přežije nebo uvidíte …….. :S hotovo dvacet, tehdy sem z toho byla na prášky, že se z týhle díry stěhujem co nejdřív do Prahy, že tam by se to nestalo …..pak nás naštěstí uklidnil švagr, že si ze jmelí dělá normálně čaj a naše dětská doktorka, která říkala, že horší je ta barva, v který se to namáčí než jmelí samotný .. a Jiřík to ve zdraví přežil … ale zažít znova bych to už fakt nechtěla 😛 …..pak mi dala doktorka radši číslo rovnou do Prahy na toxikologii, kdyby náhodou abysme měli informace.
