Milá Daňhule,
předem…Upřímnou soustrast 🙁 …co víc říkat,že?….
Abych byla upřímná,ani na chvíli jsem neváhala jestli tam jet nebo ne,musela jsem-sama kvůli sobě.Musím přiznat,že to bylo hrozně emotivní,vzhledem k těm hormonům,že jsem tam brečela asi ze všech nejvíc a pořád do toho smutečního projevu smrkala,ale takové rozloučení je jen jednou…Já bych si asi neodpustila,kdybych tam nejela…
Je fakt,že to na mě dolehlo,ještě ten den odpoledne a zase jsem jen brečela,ale pak jak jsem vyčerpáním usnula a prospala celou noc,tak s dalším dnem jsem se cítila o mnoho líp…Babi by nechtěla,abych se trápila,mimimu ani mě(Tobě) to nesvědčí,hold to je život,ale bolí to no…nebudu říkat,že ne…
Když to shrnu,bylo to hrozné,ale ten pocit,že jsem jí dala poslední sbohem,za to stojí..
Věřím,že někde je a vidí mě a je ráda,že jsem přišla…Znamenala pro mě hodně,už proto,že byla poslední prarodič co jsem měla..Nechali jsme jí s mamkou udělat krásný věnec s věnováním,zapálili svíčku a….
Běž tam,když ti bude špatně,můžeš odejít na vzduch,nebo do auta,ale budeš vědět,že jsi to zkusila…Lepší než tam nejít a pak si to vyčítat.
Držím palečky pěsti,Myslím na Tebe,at jsi kdokoliv a kdekoliv,posílám ti energii a sílu!Věřím,že to ustojíš tak jak jsem to ustála já 🙂
Já jsem se chtěla holky na něco zeptat,ale tu nikdo už snad nechodí(venku sluníčko tak kdo by seděl u pc,že?:P )
Na matriku kvůli jména se má jít před porodem,to vím…ALE….
Chci aby mimiš měl příjmení po mě,ale otce v RL uvedeného mít chci,jenže on semnou nekomunikuje a nevím jestli bude schopen semnou na tu matriku jít,nevíte jak to pak řešit?Mimo soud-zatím?????:^)
