Pes který vyjíždí po dětech – je problém. Záleží na tom, zda je pes již dospělý a v době socializace neměll možnost se s dětmi setkat, nebo se jedná o mladé rozjívené štěně, které ještě nemá přesně rozlišené hranice. Ideální je, aby každý mladý pes měl možnost se s dětmi (pod dozorem) setkat, a zjistit, že jejich vysoké hlásky, hry při kterých se všechno míhá a házení vším možným není riziko a není potřeba se bránit. Spousta psů, kteří nebyli správně socializování se cítí dítětem ohroženi (právě pro výše zmíněné). Buď se jedná o agresi ze strachu (která se ale poctivým tréninkem dá zmírnit – bohužel málokdy odstranit), nebo o agresi vzniklou přílišnou volností psa (liberální výchova, pocit psa, že je na úrovni člověka). Každopádně pravidlem číslo jedna musí být nenechávat dítě se psem bez dozoru. Na dálku se velice těžce radí, člověk by musel vidět konkrétního psa v konkrétní situaci, je ideální najít si výcvikáře přímo v místě bydliště a s ním postupovat. My máme smečku celkem tří fen (dvě feny stafordšírského bulteriéra a fenku výmarského ohaře), 8mi leté dítko a nyní čekáme miminko. Nemůžu si vynachválit povahu stafíka, ideálnější plemeno k dětem snad ani neexistuje (v anglii se jim říká „nanny dog“ – dětská chůva). Výmarka je trošku plašoň, je divoká a bláznivá (ještě nemá 2 roky, takže je to puberťačka), u ní čekám na chování u miminka, jestli se dokáže sklidnit natolik, abych se nemusela bát, že převrátí kočár :). Ještě před otěhotněním jsem dělala výcvikářku na cvičáku, takže vím, že je spousta psů, podle majitelů neposlušných, ale chyba je většinou (až bych řekla téměř vždy) v majitelích. Jde o to se naučit jak se psem komunikovat, a potom je společné soužití báječné. Hodně štěstí
