Dobrý sluníčkový den, Deniso a Terezko:-)
Zrovna jsem přečetla Váš článek, kde popisujete Vaši zkušenost s učením usínání bez prsa. Já mám dvojí zkušenost, jak s dcerkou, tak se synem. Když jsem odnaučovala holku od usínání u prsa, byl jí rok. Bylo to u nás přesně tak jak popisujete. Akorát, že naše Stázinka neusnula u prsa hnedka,ale dumlala prso než usnula a jakmile usnula, dala jsem jí do postýlky a hned byla vzhůru Můj usinácí prsní rituál tedy trval třeba i hodinu a já z toho byla už pěkně vyčerpaná, rozhodujcí okamžik nastal v době, kdy jsem byla těhu ve 12tt a Stázi byl rok a mlíčko jí přestalo chutnat. Došlo mi, že je na čase naučit jí usínat bez prsa.
Malá plakala, vztekala se, mě z toho sdrce krvácelo, ale nic jinho , než VYDRŽET , mi nezbývalo, když prso už pak sama odmítala…A tak jsem vydržla, první dny byli nejhorší, chodila jsem k ní často, nakonec jsem malou naučila usínat tak, že jsem byla u ní. Sděla jsem u postýlky a hladila ji po vláskách, zpívala, šimrala na zádíčkách. Po pár týdnech už jsem seděla na posteli a čekala, až usne. Koukala na mě, věděla, že jsem tam s ní v ložnici a neplakala. Jednou jsem potřebovala odejít na záchod a světe div se, malá neplakala!Od té doby usínala sama v postýlce. Jsem ráda, že jsme to s polu zvládli a že se to naučila.
Proto jsem si řekla, že u druhého mimča už budu rozumnější a naučím usínat mimi bez prsa ještě v útlém věku.
I když jsem se snažila a stanovila si cíl, že do půl roku věku Josífka, už to bude umět, realita byla jiná. Josífek únavou usínal u večerního kojení a já neměla sílu na to, ho budit a udržovat ho bdělého tak nějak „zbytečně“když už skoro krásně spinkal.
Nicméně nastal čas, kdy jsem se do metody pustila znovu. Uspávání Josífka pomocí hlazní a spívání nezabírala. Malý se vztekal a odstrkoval mě. Nezbývalo nic jiného, než to zkusit jako se Stáázi, nechat vyplakat. V tomto ohledu to Pepíčkovi trvalo podstatně kratší dobu. A naučil se to.
Když jej večer nakojím, dám mu puisnku , řeknu mu, že ho mám ráda a přeji mu dobrou noc. Pak jej položím, přikreji, on na mě něco zažvatlá uměje se a buď na mě kouká jak odcházím a jště u dveří mu zamávám a on se na mě usměje, a nebo se rovnou v postýlce otočí na bříško a usníná.
Rozhodně nemůžu říct, že by byl malý po této metodě nějaký rozhozený. Ba naopak, přes den s mu zlepšila kvalita spaní a spí déle, i dvě hodiny v kuse(oproti půl hodince, hodince)
Myslím si, že ve Vašem případě za to může tzv. SPARAČNÍ ÚZKOST, která probíhí u všech dětí a každé dítko si tím musí projít(od 6m myslím do 1,5 let??). Je to tzv. uvědomování si dítěte, že už s mámou není „jedno tělo“.
Je to naprosto přirozené a věřte mi, časem to bude jen a jen lepší. U vás to odstartovalo asi to uspávání,ale Terezka by tímto obdobím stejně prošla. Některá dítka to mají intenzivnější, jiná méně.
Rozhodně si NIC NEDÁVEJTE ZA VINU.
Za nic nemůžete!Ale chápu Vaše pocity, já u prvního dítka byla ze všeho taky hnedka mimo..
Každá maminka ví nejlépe, jak její dítko reaguje a podle srdce se dokáže řídit lépe, než podle příruček v knížkách.Každé dítko je naprosto jiné,odlišné, individuální. Proto i přístup k němu musí být individuální a upravený:-)
Přeji Vám i Terezce pohodové dny, spoustu krásných okamžiků, hlavně hodně zdravíčka!
Ivča, maminka MIMI Live Josífka
