Holky už se z toho tak nějak vzpamatovávám,ale není to pořád dobrý.
Když jsem rodila dceru tak jsem si už ke konci říkala,že ať ji vyndají třeba císařem,ale to jsem byla blbá a nevěděla,že za chvíly to skončí.Teď už vím do čeho jdu.
Jakto,že za to mimi nemůže-postavilo si hlavu,že bude ležet takhle tak za to může.Né jasně příroda je hnusná.Už jednou mě podrazila-na podzim se zamlklým těhotenstvím.Někdy si říkám „proboha co dělám na tomto světě když mi příroda háže klacky pod nohy“.Už když mě máma čekala tak začla krvácet a vypadalo to na potrat a pak když mě rodila to jsem přestala dýchat tak na mámu rychle skočili a on byla potrhaná.Prostě se mnou je všechno špatně.
Nejvíce mě štve i přítel,že ten je se vším hned hotový a basta „máš ještě čas tak co plašíš“ „seš prdlá,že si tohle vezmeš do hlavy,že budeš rodit císařem“ „no co tak to bude císařem,nebudeš první ani poslední“ Teď se doma nebavíme-tichá domácnost.
U nás je jen cvičení v bazénu(půl hodinky) a já spíše abych byla fit tak chodím jen na plavání na plavečák a uplavu si více jak 1km.Předporodní kursy to jsou u nás jen jako povídání a prohlídka sálů a pokojů.
Včera jsem mluvila s kámoškou a ta má mámu zubařku a ví o nějakých homeopatikách na otočení tak mi to zjistí a budu je zobat.
Dcera doktor tpak i toho prcka mi povídá „alepoň si ušetříte porodní cesty“ v tu chvíly bych mu jednu natáhla.
