Ahoj Gábi!
Mockrát děkuju za tak povzbudivá slova!!
Tohle je vždycky posilující přečíst si nebo poslechnout si, že to, co já považuju za přirozené, se mnohde ve světě tak i bere. Tady v ĆR jsou to boje snad furt s větrnými mlýny… Upřímně, porody nejsou to jediné, co mi příjde u nás tématem č.1. Poslední dobou jakmile otevřu noviny, kolikrát mám chuť emigrovat. Je tak skvělé vědět, že ve světě chodí různé věci jiným způsobem a že je nějaká šance, že i tady v Česku se věci postupně zlepší. Je to ale o lidech, a v těch jakoby byl zakořeněný u nás stále nějaký nezdravý růst v postojích, v myšlení – ať už se kouknu na zdravotnictví, školství, politiku (až hrůza), atd. Mým životním snem je v životě bydlet ještě taky někde jinde než tady a Tvoje slova mě v tom jen utvrzují… Ještě jednou děkuju za reakci a přeji Ti krásný život ve třech! 🙂
