Ahoj Peťulo,
děkuju za informace a Tvé dojmy z Kolína!
Je mi líto, že Tvůj porod byl nakonec tak složitý, komplikovaný a že neproběhl podle Tvých představ! Myslím si, že tyhle situace nás mají něčemu učit, co ještě v životě potřebujeme znát, abychom byli šťastnější. tyhle zdravotní komplikace se samozřejmě nedají srovnat s tím, co Ti teď napíšu, ale např. u mě neproběhlo podle mých předtsav toto: Matyášek celý první půlrok probrečel, druhý půlrok to bylo o fous lepší. Je to osobnostně pro mě neuvěřitelně náročné dítě. Je chytrý, zábavný, krásný, zdravý, ale taky mnohdy ukňouraný, paličatý, dokonce nás s mužem drezůruje. Od roku a půl to začlo být konečně takové, že jsem si psychicky i dokázala oddychnout. Ale i tak ho, když koukám a poslouchám o kdejakých dětech mých známých, považuju za povahu velice náročnou a komplikovanou a přecitlivělou. Holt, je taky výsledkem nás dvou s mužem a v lecčem se není co divit :-))) Ale to chci říct, že jsme s mužem zažili a stále kolikrát zažíváme vypjaté situace, kdy velice těžko neseme téměř nedostatek osobního klidu pro nás samotné nebo pro nás dva. Proběhly různé situace, které byly tak vyhrocené, že jsme se pak musely začít učit věci řešit jinak, mít jiný postoj k nim, umět si nalézt svůj klid jinak než dřív. Postupně mi došlo, že Tyši se narodil taky právě proto, aby nás s mužem mnohem víc posilnil. Nebylo to zadarmo, není to zadarmo, ale pak to stojí za to, když ustojíme nějakou peripetii. Vím o mnoho ženách, co mají dítě či děti, jejichž chování a potřeby jsou opravdu ve srovnání s tím, co máme doma, naprosto v klídečku. Kolikrát jsem někomu takovému záviděla. Ale jakmile jsem to začla brát jako výzvu pro mě, pro to se měnit k lepšímu, má to najednou smysl a nějak se vnitřně měním a doufám k lepšímu 🙂 Snad… 🙂
Myslím si, že trápit se tím, že něco neproběhlo vůbec tak, jak ses těšila, je jen další tíha zbytečně na hrbu. Vím o čem mluvím, mám toho za sebou spoustu, čím jsem se trápila… Kéž tě to nějak povzbudí, protože je mi jasné, že mít špatné vzpomínky na porod je fakt jinak moc smutné… Ať se Ti daří a děkuju moc za psaní!
