Ahoj Marie, moc ráda čtu Tvoje příspěvky na Babywebu a nedá mi to, abych se nezeptala, jak to probíhalo s usínáním Tvého synka. Jednou jsi psala, že jsi zastáncem toto, aby miminko spalo s rodiči, že děti se pak samy dostanou do období, kdy se chtějí od rodičů separovat a budou spát samy. Máme 13ti měsíčního syna, který už skoro dva měsíce spí s náma, ve své postýlce od 8 měsíců neusne, jak se naučil stát na nožičkách, byl s ležením konec. Zkoušela jsem ho naučit v ní spát, ale víceméně stále si stoupal a tak se z pochování a pohoupání stalo usínání v náruči. Teď už v náruči nevydrží a z klína mi sleze doprostřed postele, kde se pak snaží usnout. Přes den usne jedině při kojení, večer taky nebo ho musím vzít do postele, kde ale leze, dělá přemety, stojky, až se doslova umlátí a usne třeba i za hodinu. Jakmile ho dám bdělého (i hodně unaveného) do postýlky, začne řev, nepomáhá lehnout si vedle něj, sednout k postýlce, chytit za ručičku, číst, zpívat písničku. Výsledek většinou byl naprosto vyčerpaný Dan a máma a usnutí u dalšího kojení. Problém je, že kolikrát se mi nepodaří ho přenést spícího z postele do postýlky, vzbudí se a chce z postýlky, takže ho dám zpátky do postele a to pak mám nervy, že spadne, protože v posteli dost cestuje. Nemůžu přece chodit denně spát v 20-21hodin. Takže když se pak v noci vzbudí na kojení, už ho do postýlky už nedávám a spí u nás až do rána, protože to bylo opakovaně s brekem. Vím, že teď se už nemůžeš dočkat miminka, ale kdybys měla čas, budu se těšit na Tvůj příspěvek – třeba to pomůže i někomu dalšímu, kdo má stejný problém. Spaní s dítětem je krásné, no někdy bychom rádi i trochu toho soukromí. Tak hodně štěstí k porodu!