Milá Jitko,
jak píšeš, naši kluci asi mají leccos společné. Proto dokážu chápat, že to opravdu bývá někdy těžší. Faktem ale je, že ty pro nás těžší situace nás vždycky chtějí něčemu naučit, něčím si projít a tím se v něčem v sobě změnit. A ta změna chce směřovat vždycky ke stavu, kdy si budem umět život ještě víc a víc užívat. Záleží pak na tom, jestli to objevíme, chceme objevit. Já jsem ve skutečnosti takový „mamravý“ tvor, to znamená, že často leccos vidím spíš kriticky, hned si zoufám a tak. Ale je fakt, že mě to tak nebaví a proto vynakládám jisté úsilí k tomu, abych věci viděla kolem sebe ve světle, které mě bude obohacovat. Je taky pravda, že jak narození a život s Tyšínkem, tak celé mé druhé těhotenství, které rozhodně nebylo růžové, mě v mnohém nakoplo, abych leccos v mém uvažování, v mých postojích změnila. A je to mnohem k lepšímu! Takže hurá, že jsou takové zátěžovky! Umějí nás dovést někam, kde bychom se jinak nedostali! :-))
Děkuju za přání a taktéž já Tobě přeju krásný rodinný i osobní život!!
M
