Ahoj Gábi,
děkuju za gratulace 🙂 Já jsem s Tyšim prožila mnohem větší a delší řevy, tak si z toho moc nedělám, ale děkuju moc za Tvoje zkušenosti, ty pecky v polštářku mám někde taky a o kapkách jsem taky uvažovala. Nicméně zatím se to střídá a vypadá to, že to je celkově prostě její aktivní čas, kdy si potřebuje vybít energii. Někdy nepláče, ale musí s ní člověk prostě být, nosit ji hodně a být v pohybu. Děti prostě potřebují pohyb… Ale taky jsme přišli na to, že když můj muž cvičí na kytaru a dá ji do autosedačky a nohou při hraní ji kolíbá, ona spokojeně poslouchá a klimbá při tom :-)) Já pak můžu jít s Tyšim do pokojíčku a mazlit se s ním před jeho usínáním, což je fajn… Tyši asi půl prvího roku jen takhle křičel a skoro pořád, takže ve srovnání s ním se mi to zdá pořád pohoda 🙂 A tohle si taky pamatuju, že jsme se s mužem nemohli běžně najíst spolu, protože jeden vždy musel konejšit naše plačtivé dítě… Teď s tímhle nemáme vůbec problém, no prostě, Julinka je v tomhle zlatá. Děkuju a ať se vám daří a prdíkům zmar!! 🙂