No, já vám to tu nechci tím šátkováním moc zadrbávat.
Protože jakmile já jednou začnu, nevím, kdy přestat. Mohla bych o tom mluvit celé hodiny, fakt je to můj velký koníček.
Chodím si povídat jinam za stejně postiženýma holkama, protože fakt mám velkou potřebu o tom mluvit a v okolí žádnou spřízněnou duš v tomto směrui nemám.
Jezdíme za šátkařkama do Zlína (cca 25 km daleko).
A jak to, že Maty v šátku vydrží? Není tam uvázaný celý den 🙂
i když jdeme normálně ven, beru šátek, protože se mu většinou nechce celou dobu chodit.
Na zádech má parádní výhled, je tam prostě spokojený.
A hlavně je na nošení zvyklý.
Celý loňský podzim a zimu jsem ho odnosila, kočár jsem vůbec nevytahovala.
I teď je to pro všechny pohodlnější, kočár zabere většinou nějaké to místo, takhle na výletvezmu ze dva šátky a je to 😀
Šátků mám docela dost, průběžně je střídám – staré prodávám a kupuji další, abych toho co nejvíce vyzkoušela.
Zrovna teď dělám velkou výměnu, z domu mi jdou 3 kusy a tak ve světě lovím nějaké nové přírůstky :$
Svoje druhé miminko (jestli teda nějaké bude) bych taky chtěla určitě nosit už od začátku a kočár mít jen jako nouzovku.
Jinak jsme dneska byli v ZOO, tak posílám fotku.
P.S.: Od srazu jsem se vůbec nezměnila 🙂
http://www.nosenideti.cz/verejne/foto/stredni_nahled/ce7e65279201481.jpg
Eli, Matyáš je taky pořád jako čuník, peru často, peru ráda 😀
Už jsem si na to tak nějak zvykla, pračka u nás frčí skoro nonstop, jednou jsem si to psala a nasbírám klidně i 60praček (a víc) měsíčně..
