Ahojky holky,
nějak nám to tady vázne. 🙁 Měli jsme krušný víkend – byli jsme v nemocnici s Filípkem:S a nejhorší je, že podstatě za vše můžu já. Tak čtěte:
Když jsem v pátek dávala po obědě Filípka do postýlky, vzala jsem složenou deku, kterou ho přikrývám, a přehodila jsem ji přes zábradlí. Nikdy to nedělám, nejprve ho dám do postýlky, pak jdu uklízet oblečení, které mám hozené na hromadě z dopolední procházky (Fili je rád, když tam s ním ještě jsem), a teprve pak si lehne a já ho přikryju.
Už když jsem tu deku brala, blesklo mi hlavou, jestli ji tam dát, ale na zemi bylo jen prá kousků, tak jsem deku nechala být. Jen co jsem se sklonila asi metr od postýlky k oblečení a podívala jsem se na malého, tak mi to bylo jasné, Fili zatím stál v postýlce, opíral se o deku. Já začala řvát NE, on se na mě podíval a začal se předklánět, nebyla jsem schopna k němu skočit. Vyklonil se přes deku, ta mu pomohla a letěl po hlavě na zem. při dopadu ještě celým tělem škubnul, takže jsem myslela, že má zlomený vaz.
Řval asi 4 minuty, ale pak byl už v pořádku. Ale já stále v šoku, hlavou se mi honila různá vnitřní poranění, takže jsem raději jela do nemocnice. Bylo to poprvé, co jsem řídila poté, co jsem pila alkohol (na oběd jsem si dala asi 2dc piva), ale neměla jsem na výběr.
V nemocnici ho raději nechali na pozorování. Byl připojený na snímání srdce atd., takže udržet ho v postýlce a pak v posteli bylo nad lidské síly. Chtěli mu to nechat až do rána příštího dne, jenže se do toho v noci pořád zamotával, ono to pípalo, tak mu to sundali už v noci. Další den byl jak lev kleci a to nás tam chtěli nechat ještě do pondělí, jen tak, důvod nebyl, ale měli by za nás peníze. První noc jsem s ním byla já a druhou pak Jirka.
Teď ho chodím pořád kontrolovat, než usne, už máme strach. Jikra mu ještě sníží postýlku, navrtá další díry, protože si ho neumím představit zatím ve velké posteli, ze které může kdykoliv odejít.
Tož tak, halvně že je v pořádku a nic se mu nestalo – to bych si neodpustila. Mějte se a taky napište.:)
